Adolf Eichmann

Před holocaustem

Narodil se 19. března 1906 v Solingenu v Německu. Jeho otec – Adolf Karl Eichmann pracoval jako účetní v elektropodniku, matka Maria (roz. Schefferlingová) se starala o domácnost. Šlo o nejstaršího ze sourozenců (bratři Emil, Helmuth, Irmgard a Otto). V roce 1913 získal otec práci obchodního vedoucího v Linzi, rodina se za ním o rok později přestěhovala. V roce 1916 Marie Eichmannová zemřela a otec se zanedlouho znovu oženil (s Marií Zawrzelovou).

V srpnu 1933 nastoupil do výcvikového střediska SS v Klosterlechfeldu. Na konci září dostal příkaz hlásit se u SS-Sturmbannführera Karla von Pichla, který formoval jednotku, jež měla pomáhat nacistům prchajícím z Rakouska. Zde se stal velitelem osmičlenné motorizované hlídky, která měla za úkol objíždět lesní a polní cesty v okolí německo-rakouských hranic, hledat prchající nacisty a směřovat je do uprchlických center. Zároveň pomáhali převádět osoby, které pašovaly do Rakouska nacistický tisk a propagandistické materiály.

V lednu 1934 byl povolán do Rakouské legie (Österreichische Legion), jejíž sídlo bylo v Dachau. Neexistují důkazy, které by potvrzovaly jeho nasazení v posádce tamějšího koncentračního tábora. Prošel však důkladným vojenským a ideologickým výcvikem, který jej měl připravit na případné bojové nasazení v Rakousku.

V létě 1934 si podal v Mnichově přihlášku k Sicherheitsdienstu (SD, Bezpečnostní služba). 29. září obdržel zprávu, že se má okamžitě hlásit v Berlíně na Hlavním úřadu SD (SD-Hauptamt). Prošel tam základním výcvikem a posléze byl přidělen na oddělení V, referát I: Svobodné zednářství. Úkolem tohoto referátu bylo získávat a katalogizovat informace o svobodných zednářích v Německu. V té době byla SD ještě „poměrně slabý a špatně vedený“ orgán. Postupem času se však SD vypracovala v jednu z nejdůležitějších nacistických represivních složek.

Po anschlussu Rakouska v březnu 1938 byl poslán do Vídně, aby zde založil Ústřednu pro židovské vystěhovalectví (Zentralstelle für jüdische Auswanderung) a dohlížel na zatýkání a likvidaci Židů.

Holocaust

Z výpovědí D. Wislicenyho, Alexandera Macha a dalších, které byly učiněny před národním soudem vyplývá, že 4. listopadu 1938 (dva dny po vídeňské arbitráži a den po protižidovských demonstracích v Bratislavě) přicestoval na Slovensko, kde se společně s Machem podílel na přípravě nařízení k tzv. postrku asi 7 500 Židů na území, které bylo připojeno k Maďarsku. Setkal se tu také s Tisem, který toto nařízení 4. listopadu podepsal. Následně deportace začaly, nicméně Maďarsko odmítlo Židy přijmout, takže zůstali v internačních táborech, přesněji řečeno na poli v dešti a sněhu, na území nikoho.

Měl také vystěhovat Židy z Protektorátu Čechy a Morava, což nebyl v žádném případě lehký úkol. Většina států totiž odmítala židovské uprchlíky přijmout a jemu se tedy "práce" moc nedařila. V této chvíli přišel jeho nadřízený Reinhard Heydrich s novým plánem židovské otázky. Židé měli být vystěhováni z území Třetí říše do nově obsazeného Polska. Tomuto projektu věnoval své veškeré úsilí. V lednu 1939 vznikla na ministerstvu vnitra Říšská ústředna pro židovské vystěhování a jejím šéfem se stal právě Adolf Eichmann, největší expert v tomto oboru, který se dobře osvědčil v Rakousku. S odesíláním Židů do Polska začal 18. října 1939. Židé měli být koncentrováni v oblasti Lublinu.

22. června 1941 napadlo Německo Sovětský svaz. V létě 1941 ho Heydrich povolal do Berlína, kde mu oznámil, že Hitler si přeje fyzickou likvidaci Židů. Eichmann měl za úkol organizovat transporty Židů z různých částí Třetí říše na východ. Tam byli Židé likvidováni speciálními oddíly SS. On sám tyto masové vraždy na vlastní oči viděl při své inspekční cestě a udělalo se mu z toho špatně. U Heydricha se přimluvil za jiný způsob vyřešení židovské otázky. Nicméně byli Židé vražděni dál i jinými metodami. Výfukové plyny z aut také nebyly pro něj příliš přijatelné.

V létě 1941 se vypravil na služební cestu do vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Zde se bavil s velitelem tábora a dospěl k závěru, že nejlepší způsob likvidace Židů je plynová komora. Bylo však nutné vyvinout nějaký spolehlivý plyn. V září 1941 byli v Osvětimi poprvé zavražděni ruští zajatci novým plynem, který se nazýval Cyklon B. Poté již nic nemohlo zabránit nacistům v „konečném řešení židovské otázky“. 20. července 1941 nařídil v koncentračních táborech vraždit přednostně židovské děti. Do jara 1944 bylo zavražděno přibližně 5 milionů Židů z celé Evropy.

Po válce

V březnu 1944 postihl holocaust zatím nepoznamenané Maďarsko. On sám zde řídil přesuny maďarských Židů přímo do koncentračního tábora v Osvětimi. 10. listopadu 1944 začaly z Maďarska proudit zástupy Židů do Německa a Rakouska. Tyto pochody smrti nařídil on sám. Na konci roku 1944 uprchl před Rudou armádou do Berlína a odtud do Alp. Zde se v roce 1945 vzdal americké hlídce. Bylo mu jasné, že nesmí prozradit svou pravou totožnost, a tak se vydával za obyčejného příslušníka SS. Uvězněn byl pod jménem Otto Eckmann.

Podařilo se mu uprchnout z vězeňského tábora a poté pracoval na farmách v Německu. V roce 1950 se mu podařilo za pomoci organizace Tichá pomoc odplout na lodi do Argentiny, kde se usadil a pracoval ve vládní firmě CAPRI. Brzy dostal výpověď a musel si hledat jiné zaměstnání. Posléze žil pod jménem Ricardo Klement v Buenos Aires a vlastnil farmu, specializovanou na chov králíků. Po několika letech se izraelská tajná služba (Mossad) začala o něj zajímat. Proto byl na něj nasazen agent Zvi Aharoni, který jej vypátral. Izraelcům se podařilo Eichmanna dopadnout, vyslechnout, a dokonce dopravit do Izraele. Zde byl postaven před soud a odsouzen k trestu smrti oběšením. Celý únos z Argentiny vyvolal mezinárodní skandál, jelikož agenti Mosadu uskutečnili svou operaci na území cizího suverenního státu bez jeho souhlasu.

Jeho proces trval od 11. dubna do 14. srpna 1961. Byl v první a druhé instanci odsouzen k trestu smrti. 1. června 1962 krátce po půlnoci (někdy se proto uvádí datum 31. května) byl popraven. Jde o jediný vykonaný trest smrti v dějinách Izraele. Po popravě bylo jeho tělo spáleno a jeho popel byl rozptýlen nad mezinárodními vodami.