Heinrich Himmler

Mládí

Narodil se 7. října 1900 v Mnichově v rodině zbožného přísného římsko-katolického učitele, který určitou dobu vychovával bavorského korunního prince. Vzdělání získal na střední škole v Landshutu. V roce 1917 nastoupil jako dobrovolník do armády. Koncem první světové války sloužil v armádě jako kadet u 11. bavorského pluku. V roce 1918 byl demobilizován a začal pracovat jako praktikant na statku v Ingolstadtu. V roce 1919 složil maturitní zkoušku a do roku 1922 studoval na zemědělské fakultě vysokého učení technického v Mnichově, kterou úspěšně absolvoval s akademickým titulem Diplomlandwirth. Hovořil 5 jazyky.

Růst vlivu SS

V dubnu 1925 dal Adolf Hitler příkaz jednomu z příslušníků své ochranky (Stosstrupp-Hitler) Juliu Schreckovi, aby zřídil ozbrojené jednotky na ochranu představitelů politického vedení. O několik týdnů později se jim dostalo názvu ochranné oddíly, (Schutzstaffel – SS).Na počátku SS stálo osm mužů, mezi nimi amatérský zápasník Ulrich Graf, bývalý hodinář Emil Maurice, drogista Julius Schaub, bývalý armádní poručík Erhard Heiden a bývalý koňský handlíř Weber. Julius Schreck byl prvním šéfem SS. 21. září 1925 rozeslal oběžník číslo 1, v němž žádá všechny místní organizace NSDAP, aby zřídily podle vzoru centrály místní SS. Podle oběžníku mělo jít o bojeschopné elitní skupiny 1+10 mužů, v Berlíně a Mnichově 1+20 mužů. Požadavek elitnosti se týkal spíše fyzické zdatnosti. O vypěstování naprosté oddanosti vůdci se měl postarat vnitřní výchovný řád SS.

Himmler na vrcholu svých sil

V lednu 1929 byl jmenován velitelem Hitlerovy osobní ochranky SS (Schutz Staffel), která v té době měla 200 mužů.

V roce 1930 byl zvolen poslancem Říšského sněmu za NSDAP pro oblast Weser-Ems. Himmler se soustředil na rozšíření SS. V roce 1933 měly SS již 52 tisíc mužů a proto se snažil získat jejich nezávislost na SA Ernsta Röhma, kterým byly v té době podřízeny.

V roce 1931 založil v rámci SS původně ideologickou zpravodajskou službu strany, poté bezpečnostní službu SD (Sicherheitsdienst), jejímž vedením pověřil Reinharda Heydricha. Společně s Reinhardem Heydrichem tak do roku 1933 upevnil moc nacistů v Bavorsku. Rok předtím, v roce 1932 se dostal do sporu s Brunem Geschem, Obersturmbannführerem-SS, který jej kritizoval. Pokoušel se ho zničit, což mu ale nevyšlo.

V březnu 1933 se stal mnichovským policejním prezidentem a krátce poté velitelem politické policie v Bavorsku. V září 1933 byl jmenován velitelem všech jednotek politické policie kromě Pruska, kde byl formálně podřízen Hermannu Göringovi. 20. dubna 1934 se stal šéfem Pruské policie a tajné statní policie Gestapo (Geheime Staatspolizei). Rozhodujícím přelomem jeho kariéry byla se stala „Noc dlouhých nožů“ 30. června 1934, kdy bylo násilně odstraněno celé původní velení SA včetně Ernsta Röhma. Jemu se tak uvolnila cesta k vybudování skutečně nezávislé organizace SS, která by plně hájila nacionálně socialistickou myšlenku a převedla by rasistické myšlenky režimu v dynamický princip rozhodné akce.

17. června 1936 úspěšně dosáhl převzetí politické a kriminální policie v celé Třetí říši, stal se šéfem tajné státní policie Gestapo ke svému postavení Říšského vůdce SS (SS-Reichsführer). Byl velmi schopným organizátorem a správcem, byl pracovitým a výkonným úředníkem, který přivedl k dokonalosti všechny metody organizovaného státního terorismu proti politickým a ostatním odpůrcům režimu.

Druhá světová válka

V roce 1933 zřídil první koncentrační tábor v Dachau u Mnichova. V následujících několika letech s Hitlerovým souhlasem podstatně rozšířil okruh osob, které byly internovány v těchto táborech.

Himmler a rasová otázka

Vyznával filozofický mysticismus, byl posedlý názory mesmerismu, zajímal se o okultismus, přírodní léčitelství, homeopatii. Současně s tím byl fanatickým rasistou a prosazoval "árijský" mýtus o nadčlověku. Ve své řeči v lednu 1937 Himmler prohlásil, že "neexistuje lepší živý důkaz dědičnosti a rasových zákonů, než koncentrační tábor, kde se nacházejí hydrocefalici, šilhající a deformovaná individua, položidé - nezanedbatelný počet podřadných podlidí." Úkolem německého lidu je "bojovat za likvidaci těchto podlidí všude na světě, kde se sdružují proti Německu, které je jádrem nordické rasy, proti Německu, jádra germánského národa, proti Německu, nositele lidské kultury."Záhy přeměnil rasovou otázku z "negativního konceptu založeného na antisemitismu" na "organizační princip pro výstavbu jednotek SS". Rasovou teorii v rasovou praxi. Koncentrační tábory se pod jeho vedením staly tábory smrti. "Árijská" nadvláda byla upevňována systematickým a organizovaným vyhlazováním Židů, Slovanů a Romů v Polsku a Rusku.

Rozporuplná osobnost

Malý nenápadný muž s brýlemi vypadající spíše jako bankovní úředník než jako diktátor německé policie, představoval kuriózní směsí bizarnosti, romantické fantazie a chladné vědomé výkonnosti. Byl popisován jako muž bez emocí a bez nervů. Ve skutečnosti nesnášel pohled na utrpení a krev a zhroutil se, když byl přítomen popravě stovky východních Židů na východní ruské frontě. Uvádí se, že po této zkušenosti nařídil, aby popravy Židů probíhaly "lidštějším" způsobem s použitím plynu ve speciálně upravených komorách, které vypadaly jako sprchovací místnosti. Himmlerova osobnost dokonale vyjadřovala všechny rozpory nacionálního socialismu. Pro něj byly jednotky SS spojením starého řádu Teutonských rytířů s novou aristokracií Herrenvolk na základě tradičních hodnot cti, poslušnosti, odvahy a věrnosti.

Říšský komisař

Koncem 30. let 20. století se myšlenka Velké germánské říše pro něj stala reálnější, když on sám dosáhl vrcholu moci. V říjnu 1939 jej Adolf Hitler jmenoval Říšským komisařem pro upevnění německého území (Reichskommissar für die Festigung des Deutschen Volkstums). Získal tak absolutní moc nad nově anektovaným územím v Polsku. Touto funkcí zodpovídal za návrat německých obyvatel na neněmeckém území zpět do Říše. Vypracoval plány na záměnu Poláků a Židů na území Polska německými obyvateli (Volksdeutche) z baltických zemí a dalších částí vně Polska. Během jediného roku více než milión Poláků a 300 tisíc Židů bylo odsunuto na východ. Informoval příslušníky jednotky SS-Leibstandarte Adolf Hitler, že "je mnohem snazší ve většině případů jít společně do bitvy než potlačovat překážející populaci lidí nižší kulturní úrovně, provádět popravy, transportovat tyto lidi pryč nebo násilně vystěhovat plačící a hysterické ženy."Jeho velkým úspěchem bylo to, že dokázal příslušníky SS přesvědčit svým apokalyptickým "idealismem" o tom, že nemají žádnou vinu ani odpovědnost za masové vyvražďování tisíců lidí a že dokázal o této nevině přesvědčit i sebe.

Válečný zločinec

V únoru 1944 mu byla podřízena armádní zpravodajská služba a 20. července 1944 byl jmenován velitelem týlové armády. Z titulu této funkce pod něj spadalo potlačení varšavského povstání. On sám osobně byl zodpovědný za masakry, které německé jednotky v tomto městě rozpoutaly. Na jeho příkaz nerespektovaly Ženevské konvence a masově vraždily bez rozdílu zajaté bojovníky i ošetřovatelky, jakož i všechny civilní obyvatele (muže, ženy, nemluvňata).V listopadu téhož roku byl pověřen velením skupiny armád Horní Rýn a v lednu 1945 byl ustanoven velitelem skupiny armád Visla. 20. dubna 1945 nabídl Spojencům jednání o separátní kapitulaci a 29. dubna ho Adolf Hitler zbavil všech funkcí a vyloučil z NSDAP. 5. května 1945 se admirál Karl Dönitz, který se stal nástupcem po Hitlerovi, zřekl jeho služeb.V tajných dokumentech britské zpravodajské služby v Londýně byly nalezeny záznamy o tom, že se koncem 2. světové války pokusil získat politický azyl pro sebe a 200 předních nacistů výměnou za 3500 Židů v koncentračních táborech. Podle dokumentů byli vězni z jednoho koncentračního tábora odesláni do Švýcarska ve dvou nákladních vlacích.

Smrt

Krátce po ukončení 2. světové války v Evropě prchal na západ společně se svými dvěma pobočníky směrem přes Labe v přestrojení za rotmistra vojenské politické policie (Geheime Feldspolizei), na půli cesty mezi Brémami a Hamburkem byl dne 21. května 1945 britskými vojáky zajat, nicméně nebyl vůbec nikým poznán a dva dny byl považován za bezvýznamného anonymního zajatce.Teprve 23. května kolem poledne se sám bez donucení v internačním táboře v Bertfeldu přiznal ke své pravé totožnosti, o pravých důvodech tohoto jeho kroku však není nic známo, jde o tajemství, které si vzal sebou do hrobu. Nicméně ještě téhož dne po převozu do Lüneburgu v britském zajetí spáchal sebevraždu kyanidem, který měl ukryt mezi svými zuby (poznámka: jeden z britských zpravodajských důstojníků, který byl 21. května svědkem jeho zatčení, výslechu a internace byl i pozdější izraelský prezident Chaim Herzog).Pohřben byl o dva dny později pouze jedním britským seržantem zcela anonymě na Lüneburgském vřesovišti do neoznačeného hrobu, z jeho osobních věcí se do dnešních dob dochoval pouze monokl, který se nachází v muzeu v dánské Kodani.