Martin Bormann

Původ

Byl synem vojenského hudebníka a poštovního úředníka v Halberstadtu, který však záhy zemřel a tak byl vychováván otčímem, bankovním ředitelem. Studoval reálné gymnázium ve Výmaru, ale studium nedokončil. Za 1. světové války sloužil u dělostřeleckého pluku a po válce pracoval na šlechtickém velkostatku v Meklenbursku v Herzbergu u Parchimu, kde řídil ilegální a pravicově nacionální dobrovolnický sbor, což byla tlupa bývalých vojáků, kterou majitel statku najímal na hlídání nedaleké otevřené hranice s Polskem. V roce 1924 byl odsouzen k jednoročnímu vězení za napomáhání při těžkém ublížení na zdraví s dokonaným zabitím.

Kariéra

Výhodným sňatkem s Gerdou Buchovou, dcerou partajního soudce NSDAP Waltera Bucha, jeho kariéra nabrala vzestupnou tendenci. Stal se vedoucím podpůrné pokladny NSDAP, od roku 1932 řídil hlavní správu strany. Vrcholu kariéry dosáhl jako vůdcův tajemník. Byl to také on, kdo dostal (a i realizoval) myšlenku vybudovat pro Adolfa Hitlera tzv. Orlí hnízdo – jakousi novodobou tvrz v nedostupných Alpách, k příležitosti vůdcových 50. narozenin.

Adolf Hitler jej ve své závěti označil za „svého nejvěrnějšího muže“ a jejím vykonavatelem.

Bormann se velmi snažil, aby se nikdo nedostal k Hitlerovi blíže jak on. To se mu i často dařilo. Jeho přístup k ostatním z něj však udělal nejnenáviděnějšího muže v Hitlerově okolí.

Albert Speer, jehož obliba ze strany Hitlera Bormannovi obzvlášť vadila, o něm ve svých pamětech k roku 1943 vzpomíná:

"Energicky, brutálně a lstivě dbal na to, aby se nikdo nedostal výš. Nyní nasadil všechny páky, aby zredukoval mou moc."

Odsouzení v nepřítomnosti a smrt

V Norimberském procesu byl Bormann v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti - nevědělo se totiž v té době zcela jistě, zda-li ještě není naživu a nebude dopaden. Ač se v dnešní době jeví jako nejpravděpodobnější variantou jeho smrti sebevražda ampulí cyankáli, kolem jeho smrti dodnes zůstává několik otazníků. Naposledy byl totiž spatřen v noci na 2. května 1945 Arturem Axmannem v blízkosti berlínského vlakového nádraží Lehrter, když spolu opouštěli Hitlerův bunkr před blížící se sovětskou armádou - jejich cesty se ale krátce nato rozešly. V roce 1972 byly však zcela náhodou při stavebních pracích v oblasti tohoto nádraží nalezeny dělníky kosterní ostatky, které nesly stopy užití cyankáli. Užití této ampule potvrdil později i ústav soudního lékařství a v 11. dubna 1973 byl Martin Bormann úředně prohlášen za mrtvého. To, že tyto ostatky patří skutečně Bormannovi, se v roce 1998 definitivně potvrdilo analýzou DNA.

Po sobě zanechal několik dětí, jeho nejstarší syn Martin Bormann (nar. 1930) se stal teologem a je znám i z několika dokumentů pojednávajících o jeho otci. O svém otci v jednom z nich prohlásil:

"Myslím, že Hitler byl pro mého otce osobou, které zasvětil nebo věnoval svůj život. Svou celou tvůrčí sílu, svou osobní oddanost. Bylo to snad ještě silnější než jeho vztah k rodině."

Manželství a vztah k milence

V roce 1929 se oženil s Gerdou Buchovou (*1909-1946), jejíž rodina patřila k věrným a uvědomělým příznivcům nacismu a NSDAP. Gerda byla z nacionálněsocialistického hlediska příkladnou manželkou, jejíž zájmy se omezovaly na domácnost a výchovu dětí, kterých měla se svým manželem nakonec devět. Svoji manželku často podváděl a dlouhodobý milenecký vztah udržoval s herečkou Manjou Behrensovou. Gerda ale o mileneckých aférách svého muže věděla a dokonce ho v jeho počínání podporovala, o čemž svědčí dochovaná korespondence mezi oběma manželi. Gerda Bormannová považovala svou toleranci za zcela samozřejmou a zastávala názor, že ctnostný a rasově hodnotný muž by měl mít nárok na jedno či více manželství. Trio Martin Bormann, Gerda Bormannová a Manja Behrensová zřejmě fungovalo bez problémů, jak o tom svědčí například dopis Gerdy Bormannové z Obersalzbergu z 24. ledna 1944: